"Já, Azazel, budu Vaším dobrým i špatným rádcem. Naslouchejte a uvažujte, chcete-li mě následovat či oponovat. Jsem v každém z Vás a všichni jste ve mně. Nejsem soudce, jsem pouze Váš průvodce. Mohu být Vaším prokletím i osvobozením. Máme na to věčnost, ale rozhodnutí padne v jediném momentu. Tančete se mnou, plačte. Usmívejte se, klečte. Rozsviťte...
"Vítám tě, Adame," zazní náhle neurčitým časoprostorem, kde není ani dne, ani noci. Je vše tak nějak na pomezí mezi protiklady, na hraně snu a reality. I ten pozdrav jako by ke mně přicházel ze dvou různých stran a střetával se právě v mé hlavě. Ten zvuk z jedné strany přicházel jaksi silněji, až mě trošku tlačí...
Píše se 1. 8. roku 2150 a nastal tedy právě čas, aby se do kapitánského deníku napsalo konečně jedno významné datum. Okamžik, kdy přistaneme po dlouhých třiceti letech na povrchu Proximy. Hlavní loď NOE sice zůstane stále na orbitu planety, ale po sondách se na povrch vypraví i první teraformující lodě N1 až N8 s živou posádkou. Mají za úkol...
Právě v tajném bunkru hory Kailáš teď sedí prezident, předseda vlády, ministři, generálové… a Asha. Před Ardjunou jsou však už jen těžká rozhodnutí a cesta zpět již není. Život nebo smrt. Věčnost slávy nebo zapomnění. Bolest a utrpení, vina, pochyby… Pryč už s tím vším! Ardjuna je velitelem jedné strany a všichni už jen doufají v jeho sílu, kterou...
Zrnko písku, které se drolí na menší a menší kousky. Částice tak malé, že lidské oko je již přestává vnímat, ale vědecké přístroje mohou ještě zachytit atomy, protony, neutrony, kvarky… až po poslední hmotnou, tzv. božskou částici, tedy Higgsův bossom. Z Adama nezbylo hmotného již zhola nic. Proces však nekončí, ale pokračuje. Z hmoty se stává...
Tomáš si zapaluje další cigáro a pokyvuje. Ještě jí ukazuje krajní zelenou garáž vpravo za nádražím, kdyby něco. Společně se pak s úsměvem rozloučí. Místo zamávání jí ukazují prostředníček a Eva tento pozdrav s punkovým úšklebkem opětuje.
"Dmitri, teď prohledáme východní oblast vesnice. Vem si pět chlapů a prozkoumejte tamty baráky. Já se zbytkem oddílu to skrytě obejdeme a půjdeme z druhé strany vám naproti, rozumíš?"
"Nadějí dnů je naděj snů, a tak sni, Adame, o tom, co je ti odepřeno, abys pak mohl naplnit své představy, co je správné, co je třeba a co bys rád dokázal." S těmito slovy budí Azazel padlého vojáka Adama opět k životu, který se však bude odehrávat tentokrát v jiné době, na jiném místě a za jiných okolností.
Křik jednoho muže, který se sám rozjel přímo na hrot nepřátelských šiků, upoutá udivené válející se křižáky. Jeho spanilá jízda proti hordám nepřátel však nepůsobí komicky, nýbrž naopak až ikonicky. Jako šíp letí na svém odvážném oři vstříc jisté záhubě. Pod kopyty Jindřichova koně praská země a zanechává za sebou jen šedý nicotný prach nedávné...
Není ráno ani večer. Paprsky se třpytí, když o sebe naráží, a zároveň tím spouští hudbu, jež vibruje napříč fotony na pozadí temnoty za mými víčky. Horká pára z úst kreslí mračna tvořící příběhy nad mou hlavou, v níž panuje ticho a mír.
